JEDEN ZE SOUČASNÝCH TRENÉRŮ JAN KOVAČÍK ZHODNOTIL PŘEDČASNĚ UKONČENOU SEZÓNU V KATEGORII DOROSTENEK

Vedeš tým dorostenek FAMB jako trenér, prozraď nám jak ses k tomu řemeslu vůbec dostal ?

Už je to několik roků zpět, co sem zde v akademii nakouknul k trénování, když jsem chodil vypomáhat panu Lechnerovi k „elévkám“. Bohužel z důvodu pracovního a studentského vytížení jsem zvládal časově jen výpomoc při trénincích a následně už ani to. Letos před sezónou jsem byl znovu osloven Jirkou Diblíkem, jak se moje situace změnila a zda bych se mohl opět vrátit k trénování. Sport mám všeobecně rád. Od dětství se aktivně věnuji lednímu hokeji a všechny sporty jemu podobné mám jako veliký koníček. Po společné diskusi s Jirkou o časové náročnosti, jsem na nabídku kývnul a stal se tak trenérem týmu kategorie dorostenek FAMB.

V aktuální sezóně jste skončily na sedmé příčce v tabulce, jak jste byli letos s výsledky týmu spokojený ?

Popravdě řečeno, i když je to všeobecně ve sportu těžké a pro trenéra obzvláště, tak my se snažíme na výsledky nedívat. Jestli tým skončil na sedmé nebo například páté příčce v tabulce je pro nás v této kategorii pouze údaj, nikoliv fakt, dle kterého bychom sezónu a tým hodnotili. Kategorii dorostenek hraje více ročníků a náš tým patří v celkové tabulce soutěže k tomu nejmladšímu. V této sezóně jsme se snažili hlavně o to, abychom v porovnání s ostatními týmy, co nejvíce vymazali věkový rozdíl herní činností, nikoliv výsledkem na tabuli. Pokud proti týmu, který je o dva roky starší než většina hráček našeho týmu, dokážeme držet krok po herní stránce, nebojíme se vyzkoušet prvky z tréninku a srovnáme individuální i týmové dovednosti, tak to je považováno za úspěch. Veškerý sport je o chybách, kdo chybuje více, ten z pravidla i „výsledkově“ prohrává. U nás je většina chyb způsobena tak zvanou herní nevyzrálostí. Ale jak už bylo řečeno, pracujeme na tom, abychom natrénované herní prvky, individuální techniku a týmovou práci dokázali přenést do zápasu i proti starším hráčkám. S tím, že to sebou ponese i chyby, jako trenér počítám a budeme se je snažit postupně minimalizovat.

FBŠ Bohemians byli letos vašim nejvíc nepříjemným soupeřem, dvakrát jste s nimi tvrdě narazily, když vás deklasovali 0:11 a 3:12 v posledním vzájemném zápase to už bylo o poznání lepší, ale také prohra 3:5 hraje se vám proti nim tak špatně ?

Tady na tu otázku bych asi odpověděl přednostně tím, že je asi úplně jedno, jestli to je tým Bohemians, nebo Tatran či jiní. Jak jsem říkal před chvilkou. Jde o to, že v této kategorii můžete poskládat 4x úplně jiný tým. Jednou to bude tým, kde bude v sestavě několik starších hráček, podruhé dá trenér přednost v sestavě hráčkám mladším. Ale abych neodcházel od zmiňovaného týmu FBŠ Bohemians, tak ano nehraje se proti takovému týmu příjemně. Je to tým se širokou základnou a má mnoho již herně vyspělých hráček. Dokáží dlouho držet míček a diktovat tempo hry. Proti takovému týmu se vždy hraje špatně. My se snažíme, aby se holky takového týmu nezalekly, aby v hlavách neměly to, že nastupují proti staršímu týmu. Chceme, aby přenášely věci z tréninku do hry a snažily se co nejvíce srovnat hru. Abychom se nezbavovali míčku, abychom vyzkoušeli individuální kličku, nahrávku z prvního doteku a střelbu z různých pozic. Všechny tyto herní prvky ale sebou mohou přinést chyby, jak už bylo zmiňováno a tým jako je „Bohemka“ je tým, který tyto chyby dokáže trestat. V posledním zápase jsme dokázali držet tempo, nezbavovat se míčku a chyb, které by tým soupeře mohl trestat, bylo mnohem méně než v zápasech na začátku sezóny.

Nejvíc kanadských bodů ve vašem týmu zaznamenala Veronika Kolářová, je to váš nejcennější klenot ?

„Nejcennější klenot“ to je hezké přirovnání haha. Když jsem na začátku sezóny k týmu přišel a začal jsem ho poznávat, tak přišlo na řadu sestavení nějaké prvotní sestavy, ale také nominování hráče jako kapitána. Tým jsem do té doby vůbec neznal. Měl jsem několik informací o každé hráčce od předešlého trenéra Martina Rudzana, po kterém jsem tým převzal. Po několika trénincích jsem měl o postu kapitána jasno. Mé rozhodnutí potvrdilo i následné hlasování týmu. Tuto pozici obsadila právě vámi zmiňovaná Veronika. Už po pár trénincích jsem poznal, že Veronika dává florbalu strašně moc. Přistupuje ke všemu zodpovědně, vše dělá na plný plyn. Snaží se zdokonalovat v individuálních dovednostech a přijímá rady, které ode mě dostává. Líbilo se mi, že se snaží i pracovat s týmem, snaží se o motivaci a strhnout k bojovnému výkonu celý tým. Právě motivace, týmovost a bojovnost jsou vlastnosti, na kterých jsme důsledně celou sezónu s týmem pracovali. A Veronika se je jako kapitán snažila v co největší míře přijmout, jednou z odměn jí za to byly právě kanadské body, které v sezóně získala. Určitě to ale není jen o individualitě a veliký podíl na těchto bodech má i zbytek týmu.

Jaké jsou vaše cíle do příští sezóny ?

Moje cíle do další sezóny? V příští sezóně se malinko zase obmění tým, z důvodu ročníkových posunů. Mým osobním cílem bude tento tým stmelit. Chci u týmu od začátku pracovat opět na motivaci. Je pro mě radostí, když vidím, že se umí holky navzájem nabudit. Že nejsem jen já ten, kdo zařve před zápasem v šatně. Dále na týmovosti. Nechci, aby v týmu byly skupinky, aby se tým hádal, chci holky naučit táhnout za jeden provaz. A v neposlední řadě na bojovnosti. Tuto sezónu se tým naučil takové bojovnosti, že byly momenty, kdy jsem měl jako trenér husí kůži. Cílem je toto zažívat znovu. A asi nejdůležitější cíl je, aby to holky nadále bavilo, aby chodily na trénink s radostí, se snahou se něco naučit, s chtíčem pracovat na sobě.

Vašim trenérským kolegou je mladší Petr Volf, jak si spokojený se svým parťákem ?

Parťáka jsem si k sobě vybral po konzultaci s Jirkou sám. Bylo pro mě z časového hlediska těžké trénovat tým sám, jelikož mám celkem časově náročné zaměstnání s nepravidelnou pracovní dobou. Tím, že s holkami trénujeme minimálně třikrát týdně, tak je pro mě velice náročné to skloubit, abych byl na úplně každém tréninku. Já trénuji, protože mě to baví a chci holkám předat něco z toho, co jsem se za svůj sportovní život naučil. Nemám k FAMB vyloženě žádné vazby. Dělám věc, která mě baví a naplňuje. Dle mého názoru takto funguje celý funkcionářský tým FAMB. Hledal jsem někoho, kdo do takovéhoto týmu zapadne. Petr se ukázal jako ideální parťák. Funkce trenéra ho velice baví, dělá to ve svém volném čase i přes náročné pracovní vytížení. Mě se spolupráce s ním líbí, jelikož máme hodně podobné názory. Petr je sám dobrým florbalistou a hlavně technikem. Líbí se mi, že může holkám ukázat precizně vše po technické stránce, a zastoupit mě na lavičce, když potřebuji prostor k organizaci hry a komunikaci s jednotlivými hráčkami.

Pandemie koronaviru zasáhla zrušení všech sportovních aktivit, včetně florbalu, jak nyní tvé svěřenkyně trénují v karanténě doma ?

Ano, bohužel koronavirus zasáhl i sportovní odvětví a naše sezóna skončila předčasně. Já se snažím během sezóny zařadit do tréninkové jednotky i trénink, kde se věnujeme kompenzačním cvičením, posilování, cvikům na technickou a fyzickou zdatnost a protahování svalstva. Myslím, že holky z těchto tréninků mají bohatý zásobník cviků. S týmem jsem v kontaktu přes sociální síť a snažím se na ně apelovat, aby svůj volný čas věnovaly sobě tím, že na sobě budou doma i nadále individuálně pracovat. Důraz na individuální trénink hráček šel přes všechny ročníky FAMB. Teď záleží, jak k tomu každá hráčka doma přistoupí. Budu se snažit, hned jak opadnou určitá omezení z důvodu pandemie, zkontaktovat tým a začít pomalu pracovat na nové sezóně, tak abychom dohnali určité ztráty, které přineslo toto předčasné ukončení soutěže.

Děkuji za rozhovor, chtěl by si něco vzkázat někomu na závěr ?

Já děkuji za rozhovor. Chtěl bych poděkovat všem hráčkám za jejich výkony v této sezóně. Velké díky patří i rodičům za veškerou podporu týmu. Všem přeji hodně zdraví a sil do této ne příliš hezké životní situace.

You may also like...